Půl roku po prvním filmovém představení na světě, které pořádali bratři Lummierové v kavárně Grand Café v Paříži, objevil se tento vynález také v Brně. Bylo to 9. srpna 1896 (dokonce o 2 měsíce dříve než v Praze), kdy kinematograf Albert Schiller ukázal občanům města Brna tzv. "pohyblivé obrázky". Tato podívaná se odehrála v Grandhotelu a pro mimořádný zájem se představení konala několikrát denně až do 23. srpna. Mezi prvními promítnutými filmy byly Skotský tanec, Hasiči zachraňují obyvatele domu, Scéna u holiče a Na pláži.
V návaznosti na to byl v roce 1908 uveden do provozu Brněnský biograf na Dornychu, v roce 1910 kino Amerikán na Cejlu, a pak další kina, která však postupné zanikla. Tak se přihodilo, že kino Lucerna v Žabovřeskách zůstalo nejstarším kinem v Brně.
Jeho historie začíná dnem 25. října 1913, kdy zednický mistr a podnikatel Bartoloměj Novák (nar. 29. září 1869 v Tučapech), spolu se svou manželkou Perpetuou Novákovou, podal žádost o licenci na postavení kinematografu. Představenstvo Žabovřesk bylo napřed proti: "...jelikož toto po stránce výchovné postrádá jakéhokoliv významu". Po urgenci policejní expoziturou v Králové Poli, kam tehdy Žabovřesky patřily, byla dne 10. prosince 1913 licence doporučena. Projekt vypracoval architekt Bohumil Čermák, ten však nebyl schválen pro nedostatečné východy, a také proto, že vchod do kabiny nebyl oddělen od vchodu do prostoru, který je určen pro návštěvníky. Dne 10. února 1914 byl projekt přepracován, dne 9. dubna 1914 při komisionálním jednání byl schválen a dne 14. června 1914 bylo vydáno stavební povolení.
Dne 25. listopadu 1914 dostal Bartoloměj Novák s chotí příslib licence, která však bude udělena až po kolaudaci. Projekt byl během stavby několikrát měněn, místo původní zadní projekce byla provedena projekce přední (tak, jak je to nyní) i hlediště mělo rozměr 23,3 x 7,75 m a celý kinosál měl 306 sedadel. Kolaudace byla provedena dne 28. května 1915, byl povolen zvýšený počet míst na 312 a majiteli bylo uloženo, aby provizorní můstek přes příkop mezi chodníkem a ulicí změnil na můstek definitivní.
Druhého dne, 29. května 1915, pak byl zahájen provoz kina, které dostalo název BIO ALADIN. Prvním promítačem byl pan Jiljí Klement. Bylo stanoveno vstupné podle míst, a to první místa 1 koruna druhá místa 75 haléřů a třetí 50 haléřů. Děti a vojáci měli slevu a mohli si koupit vstupenky za 65, 50 nebo 35 haléřů. Poplatek za šatnu činil 5 haléřů. Předprodej vstupenek byl stanoven na dobu od 10 do 12 hodin a od 15 do 21 hodin. Licence na promítání byla udělena kinu až 9. června 1915. Denně se promítala čtyři představení. Náklady na tato představení činily 10.80 korun za plyn, 12.15 korun za olej, 4.90 korun za topení a 0.20 korun za petrolej. Pianista a promítač za čtyři představení dostali po 11.20 korunách, obsluha motoru pro výrobu elektrické energie 4.80 korun, uvaděč 4 koruny, pokladní 4 koruny a posluhovačka 2 koruny. Půjčovné na den činilo 45 korun, plakáty na film 2 koruny, propagační letáčky 4.20 korun, psaní reklamy (v této době se ještě netiskly plakáty s programy kin) 4 koruny, vstupenky 2.60 korun a dohled v kině a amortizace předpokládaly částku 10 korun.
Dne 9. dubna 1916 na základě anonymního udání bylo kino uzavřeno, protože majitel Novák nemá promítače se státní zkouškou. Proto Bartoloměj Novák sehnal nového promítače se státní zkouškou, pana Eduarda Hamalu, aby provoz kina mohl být opět obnoven.
Dne 27. listopadu 1916 musel majitel kina nastoupit vojenskou službu v Židenicích a později narukoval do války, kde v roce 1917 padl. Po tuto dobu jej zastupovala manželka Perpetua. Správcem nemovitosti však byl okresním soudem stanoven JUDr. Jindřich Súček. Dne 15. prosince 1917 koupila licenci a celé kinematografické zařízení manželka Dr. Súčka, kino renovovala a dne 22. prosince 1917 zahájila opět provoz s novým názvem KINO LUCERNA. V nově renovovaném sále byly zřízeny 3 lóže s 30 sedadly a počet míst byl zvýšen v létě na 340 a v zimě, kvůli kamnům, na 334. Licence na provoz kina však dnem 30. listopadu 1920 skončila a nebyla paní Súčkovou obnovena. Možnost jejího zakoupení byla nabídnuta Středoškolské menze v Brně, což tento spolek učinil k 5. prosinci 1921. Protože manželé Súčkovi po skončení licence, před zakoupením nové licence spolkem Středoškolská menza, provoz kina neukončili, ale promítali bez licence, byla jim navrhnuta pokuta 200 korun nebo 14 dní vězení. Definitivně byla pak licence udělena spolku Středoškolská menza dne 19. října 1921 a byl schválen zástupce a správce profesor Ing. Bohuslav Holman.
Kino bylo od paní Súčkové zakoupeno za 108 000 korun, opravy a úpravy před novým zahájením stály 35 166 korun a na kině zůstal hypoteční dluh 30 000 korun. V kině bylo postaveno jeviště a dvě šatny. Provoz byl pat zahájen 24. března 1922. Pro větší využití kina byl sál mimo představení pronajímán za 200 - 300 korun.
Dne 29. března 1928 v 17 hodin při předvádění filmu Metropolitas vznikl v promítací kabině požár, shořelo celkem 9 dílů filmu, promítač Robert Rupp utrpěl popáleniny na tváři a rukou, diváci však v klidu opustili sál. Celková škoda činila asi 7 tisíc korun, byla ale kryta pojištěním. Při prošetřování požáru byla nařízena přestavba sálu, ale spolek proti tomu podal protest, protože úpravy by stály asi 150 tisíc korun. Provedla se tedy menší úprava kina, jeviště bylo zrušeno, hudba byla posunuta až před plátno, promítací kabina provedena jako ohnivzdorná, stejně tak strop nad východovou chodbou. Před vchodem do budovy byla zabudována kovová zasklená stříška, která zde byla až do roku 1962.
V únoru 1931 byly zakoupeny nové promítací přístroje kino Elektrik od firmy Preisler a spol. za 24 risíc korun a dne 14. února 1931 byl v Lucerně promítnut první zvukový film Cikánská láska v hlavní roli s Lawrencem Tibbetem - barytonistou Metropolitní opery v New Yorku.
V létě roku 1933 bylo v kině zabudováno ústřední topení s novou klimatizací, kterou navrhl Spolek středoškolských profesorů a studentů. Parní topení se zvlhčovací komorou patřilo v té době k nejmodernějším u nás. V době promítání filmů se vháněla pára do radiátorů, jinak byl sál vytápěn přímo teplým vzduchem vháněným ze zahrady přes zvlhčovací komoru.
Od roku 1935 vykonával funkci správce kina profesor Jan Kudrna, později jeho syn Marian Kudrna. Za protektorátu patřilo kino spolku a dne 9. června 1944 přešlo do správy státního ministerstva pro Čechy a Moravu. Po válce byl opět zahájen provoz dne 2. června 1945 filmem Paklíč. Po znárodnění kinematografie patřilo kino Československému státnímu filmu. Dne 20. listopadu 1948 byl pro kino vydán nový aprobační výměr, kterým se upravoval počet míst v sále na 318, a kino bylo zařazeno do 1. kategorie. V této době všechna kina patřila pod Československý státní film, který zajišt'oval školení pracovníků - promítačů a vedoucích kin, a také se staral o vybavení jak strojní, tak i stavební. Při další reorganizaci přešla správa kin pod národní výbory, které ve větších městech vytvořily Správy městských kin, jež zodpovídaly za řádný chod všech kin.
V roce 1963 se v kině prováděla výměna starých strojů za modernější, byla instalována nová zvuková aparatura a i vnější vzhled se změnil tím, že se zrušila stříška nad odpočívadlem před vstupem do kina. Další adaptace pak proběhla v roce 1967, kdy se snížil počet míst na 260, a zrušila se ulička, která vedla středem sálu. U posledních pěti řad se mírně zvýšila podlaha a tím se zlepšila viditelnost. Poslední adaptace celkového vzhledu sálu a předsálí se uskutečnila v roce 1981, kdy bylo v kině instalováno nové ústřední topení, změnilo se předsálí i samotný sál. Zlepšila se akustika a kino bylo přebudováno na promítání nejen klasických, ale i širokoúhlých filmů. Při této úpravě se zvýšila podlaha v předsálí až o 2 metry, a tím se zajistila dobrá viditelnost z kteréhokoliv místa v sále. Vzdálenost mezi jednotlivými řadami se kvůli pohodlnějšímu sezení zvětšila a počet míst se tak snížil na 202.
Jako první a jediné kino v Československu Lucerna zahájila 10. září 1983 tzv. „Abonentní cykly" (od 19. října téhož roku zavedlo abonentní cykly též kino v Žatci). Návštěvníkům kina můžeme připomenout některé z nich: Cyklus hudebních filmů - slavné osobnosti českého národa, Díla českých spisovatelů ve filmu, filmy Voskovce a Wericha, cyklus filmů ze studentského prostředí, abonentní cyklus Oldřicha Nového, Hugo Haase, Vlasty Buriana, abonentní cyklus Svěrák - Smoljak a další.
Začátkem roku 1988 nastupuje do vedení Správy kin nový ředitel PhDr. Josef Jahoda. Ten se kromě provozu kin ujímá též zřizování videopůjčoven a tak v roce 1988 získává kino Lucerna televizní přijímače, které jsou instalovány do sálu kina a místo přestávkové hudby před představením se v sále pouští nejnovější videoklipy. Videomagnetofon s televizními přijímači byl nejvíce používán v období sametové revoluce. V tuto dobu se na obrazovkách objevovaly nejčerstvější záběry z pražských událostí díky spolupráci se studenty z Kounicových kolejí, kteří měli denně čerstvé zprávy přinesené přímo z Prahy. Provoz televizních přijímačů se později ustálil na projekci zábavných pořadů před představením v 17:45, od 19:45 a 20:00 hodin mohou návštěvníci sledovat televizní noviny včetně předpovědí počasí na příští den.
Dne 1. listopadu 1989 přešla Správa městských kin pod Park kultury a oddechu (PKO) a tím i kino Lucerna změnilo majitele. Bouřlivé listopadové a polistopadové dny, schůze kinařů a demonstrace na Nové radnici však napomohly tomu, aby se kina opět osamostatnila a odtrhla od PKO. Dne 1. března 1990 opět vzniká Správa městských kin. V roce 1995 Správa městských kin zaniká a jednotlivá kina získávají nové vlastníky. Kino Lucerna se dostalo do vlastnictví městské části Brno - Žabovřesky a provozem kina byla pověřena společnost Lucernafilm a.s., která později změnila název na současný Bontonfilm a.s. Od 1. září 1999 byla provozovatelem společnost KINO PLUS, která měla zájem pokračovat v tradici kina, připravovala další modernizaci, aby přežila konkurenci nových multikin.
V roce 1995 se provedla ve spolupráci se stavební firmou HORT celková oprava kanalizace pánských a dámských WC. Kino Lucerna zavedlo jako první kino v Brně automatické splachování, které snižuje náklady na vodu, ale zároveň udržuje čistotu. Firma KAPLAN v roce 1997 provedla po 30 letech generální opravu elektroinstalace kina. Opět jako první v moravském regionu Lucerna netradičním způsobem řešila nouzové osvětlení celého kina včetně schodiště, s možností dvoustupňové regulace. V roce 1999 stejná firma provedla elektroinstalaci promítací kabiny. V roce 2011 byla provedena digitalizace kina, tzn. dokonalý obraz jak ve 2D tak ve 3D. Dále došlo k výměně zvukotechniky a nyní kino disponuje nejmodernější zvukotechnikou Dolby Digital a Dolby Surround.
Od roku 2004 je provozovatelem kina firma Biograf, spol. s r.o.